Vše vykouří se hněvy
tak obětní jak dým
a zazní díků zpěvy
prostorem ohromným.
Jas, vlídnost, souzvuk, shoda
vystoupí na svůj trůn,
laur vzdorná ruka podá
ti při hlaholu strun.
Jen v srdci stará rána,
jen ta se nezcelí,
vždyť byla krutě dána
kdys zloby ocelí.
Co růží déšť pak na ní,
jejž lásky úsměv svál?
V ní vznik jest umírání,
ta pálit bude dál.