Z všeho víru, kolotání,
kde je všecko shon a chvat,
kde jak ptáka zatikání
mře tvůj kvil, hleď vždy si brát
jedno vážné vzpomínání:
Co je tvým, to vezmi rád.
Dnes to hloh a zítra růže,
obojí to vděčně vem,
do rána tam květ být může,
pravda, co dřív bylo snem,
jen když rty a ňadra úže
k sobě lnou týmž polibkem.
Bláh být můžeš nekonečně,
jen ber, co dá život, vděčně.