Rákosu podivný nový druh nedávno zřel jsem, on zdál se
kovovém na poli vyrůstat divoce, mimo to nebyl
jako nástroje jiné oživen všedním jen větrem,
pouze dechem ze skrýše kožené dýšícím, který
mohutně z dolejška hnán byl v umělé, děravé třtiny,
nad nimiž krotě je vládnul muž kýs’ zručnými prsty,
ruče souzvučnými hmaty flétnami bloudil,
které v poskoku lehkém čarozvuk lákaly z kovu.