Jak praská to v kamnech vesele!
Plá v koutě tmou stromeček dětí,
my staří naň zříme již nesměle,
dny zašlé vzpomínkou letí...
Na staré vzpomínám pastýře,
jak dárky k Bethlemu nesli,
na zaváté chaloupek vikýře,
okna, kam květy mráz kreslí.
Zní v dálce rolniček ozvěna,
pláň bílá je, zavátá, šírá...
Má duše cítí, že blažená
jest prostá jen naivní víra.