Ji zříte na herce, již ztýral Hlad,
hřmí krajem přes mrtvoly v noc a šer,
jde zkáza za ní, krkavec a smrad,
tak viděl v snech svých již ji Baudelaire;
jí z očí tryská Eumenidek had,
za ní se chmurný zvedá svatvečer,
v němž klid má, kdo jí pod kopytem pad,
v němž lampou mrtvých zář jest hvězdných sfer.