Zřel krále před tím křížem, na kolena
jak padali, tak zkrušení a malí,
jak bojácně se v plášťů purpur halí,
ret, který v bitvách hřměl, jak prosbou sténá.
Muž bohatýr a valkyra ať žena,
jak beze síly před tím křížem stáli,
své koruny s čel s pokorou jak sňali
a před ním ztichli, prostí, beze jména.
A kříž ten dále ramena svá vzpínal,
ta měnila se v dvě peruti dračí,
kněz soudil pod tím, kat pod druhým stínal.
Pot chladný cítil, jak mu skrápí líce,
a bylo mu tak divně, bolně, k pláči,
když nad křížem čet nápis: Inkvisice!