Ó blaho, klid, mír věčný, oddech, ticho!
Ne hřbitovní, však ticho vigilie,
je vše to možno posud, můžeš, pýcho,
šíj tuří sklonit, jež v týn nebes bije?
A můžeš, zpupnosti ty svrchovaná,
se sklonit vlídně v lásce ku člověku?
Můž’ prostý rozum býti spasná brána,
jíž projdou svorně záhady všech věků?
Otázky marné a čas vichrem letí,
záhady děsné a čas mizí, mizí,
a starý žernov hne se v starém mletí,
Bůh zasejpá a pouze Satan sklízí.