Padalo listí, padalo
s javorů, olší a bříz,
do mechu tiše se skládalo;
tu bledší nad zlato,
rubíny prožhato,
tam tmavší nad tyrkys.
Bože můj, zas tu jeseň jest,
se stromů tříšť zas lítá hvězd,
vzduchem to krouží, zlatý vír,
a čistým vzduchem dýchá mír,
jak padá to do všech cest.
V lupení svadlém rosy kmit.
Stříbrných nití na pažit
se kloní zmotaná klubíčka,0
zříš jeseň, jak přede, babička,
po plotech, mezích svou nit.
Padalo listí, padalo
s javorů, olší a bříz!
Do hrobu srdce co skládalo
tiché té při chůzi
čarovných illusí,
nadějí zářících kdys!
A co tu jen listí kývalo,
zlatý déšť v koleje splývalo,
v souzvuku všecko to zpívalo:
Starší jen ty’s!