Tak vedle tebe sedět hodin řadu
a pozorovat tichou tvoji práci,
a vědět, chvíle že jsou rajští ptáci,
již nesou štěstí na svých pírkách vzadu:
To blaho nesmírné, jež nejvýš kladu.
Má duše modly všech svých tužeb kácí
a v tobě zakotvena v mír se vrací,
je tichá jako lesy při západu.
A časem stihnout šedý safir oka,
jak s tichou něhou tkne se mojí hlavy,
jak ptačí křídlo vodní pláně spící;
a přec ti patřit duše do hluboka
a vědět, že co tají šer ten smavý,
je láska velká, tichá, vítězící!