V záři tvých očí nech snít mne dlouho,
ó prosím, nechtěj tomu se smát!
Modré jak nebe planou, má touho,
a já v nich slunce hledám tak rád.
Směješ se přece? – Vyšlo juž, svítí!
Paprsků moře! Nech mne ho pít!
Duše tvá sama ve moje žití
vlívá ten tichý, kouzelný svit!
A ptáš se ještě, co mi as věští
to snění a chvění, ta zář a ten smích?
Věř, jako osení při tichém dešti
to naše štěstí roste tak v nich!