Tisíc a tisíc dum a snů
se přes mou hlavu žene,
já vzbudil se, sám, až příliš je znám,
ty ptáky vyplašené.
Kdes v koutě srdce nejzazším
se krčily a bděly,
teď v noční čas povzlétly v ráz,
mně obzor skryly celý.
Teď letí – však se vrátí zpět
a jistě v srdce moje,
vše marný klam a usnou tam...
Vše marné byly boje!
Ó ptáci diví, tisíckrát
lkám, prosím o mír sladký,
z vás každý kat, ó jděte spat,
líp – nevraťte se zpátky!