V mateřskou náruč les
vlídně je přijal,
ustlal jim hebký vřes
v směsici fijal;
lonský vřes zahnědlý,
hebký a měkký,
z kad v dálce zahledly
zářný pás řeky,
kde si tak usedli z blízka
pod lip sklepení nízká.
Zlaté sny! Sladké sny!
Vy můžete jen
zpátky lidstvu do vesny
zvrátit žití v sen.
Políbil ji poprvé,
zrudlo líčko do krve,
po druhé ji políbil,
zbožný tak a tichý byl,
políbil ji po třetí,
leželi si v objetí,
snili, snili,
neschýlili
ni hlavičku poupěti.
Z dálky hrom tu zahučel,
chlad se dotkl jejich čel,
v dvou těl spjatých žeh a dech
hrom ten leh
fanfára jak jásotná
drtíc pouta mrákotná
jásající do vesny!
Do vesny!