Smích pohrával si tobě na retu,
jak motýl, když se houpe na květu;
tu v oka tvého ztopen modrojas
jak hvězda kmital stínem dlouhých řas;
pak snivých tahů kouzlem utajen
V nich roztál jako první lásky sen;
teď zvolna hasnul v líčku zardělém,
kles’ v plnou růži – utkvěl v srdci mém.