Smích pohrával si Tobě na retu,
jak motýl když se houpe na květu.
Tu v oka Tvého ztopen modrojas
jak hvězda kmital stínem dlouhých řas.
Pak snivých tahů kouzlem utajen
V nich roztál jako první lásky sen.
Teď zvolna hasnul v líčku zardělém,
kles’ v plnou růži – utkvěl v srdci mém.