Mladé jaro nechce k nám,
zdráhá se a váhá;
černé hroudy tu i tam,
každá snítka nahá.
V azuru jen skřivánek
trilkuje a jásá,
tuší příští vesny vděk,
a v tom jest již krása!
Mladé jaro nechce k nám,
jak ty z ňader, sloko,
na kamení tu i tam
sedí paví oko.
Na slunci se vyhřívá,
křídlem pestrým třese,
neví, cetka zářivá,
že nám jaro nese.
Ano, je zde! Tu i tam,
sáhni jen k své hrudi.
Mladé jaro nechce k nám,
ale tam se budí!