Kdy vyzpívám svou velkou lásku k tobě?
Rci, duše, kdy se země z květin vydá?
Na nebi hvězd se věčná hlídka střídá,
a mrtví láskou chvějí se i v hrobě.
Jen dobro sijí tvoje ruce obě
a krása věčná každý sen tvůj hlídá,
a duch-li duchu v souhlas odpovídá,
pak s žádnou písní nepostačím sobě.
Neb dobro chci jen a jen krásu hledám,
tož musím, an zřím obé v tobě žíti,
vždy lásku zpívat, již mé srdce skrývá.
A proto rád u tvojich nohou sedám,
bych z očí tvých moh’ vznět a sílu píti
k té věčné písni, jež se nevyzpívá.