Ó duše, vzbuď se v jitra svit,
v obličej svého Vládce zřít!
Já v muce toužím, k němu lnu,
své ruce vášniv za ním pnu!
Jen svoje chudé slovo mám,
ten poklad jemu zachovám.
Zda zemského já prachu syn
kdy Nejvyššího stihnu stín?
Ba všichni v síly záchvitu,
ó lidé, jak jsme malí tu!
A přec jen k Tobě dnes jak dřív
lnu, já sám vstříc Ti, pokud živ!