Kam jsem zapad? Jaký je to kraj?
Jsem to doma? – Zpátky couvnul háj,
a jen pustá v dálku písčina
se vlnit začíná.
Místy ručejemi zryta zem,
bez trávy a květu kolkolem
na mne hledí v němém ztrnutí,
jak Věčna zívnutí.
A přec – v ňadrech mých se začal chvít
k této pusté zemi zvláštní cit,
že bych „Sestro!“ z hloubi pozalkal,
„zde jsem a nejdu dál!“