Pamatuješ? Srpna žhavý
večer padl na řeku,
světlušky se vzňaly z trávy,
hvězda bleskla v daleku,
jak náš člun vjel do rákosí,
toto šeptlo, vzdychlo cosi –
Pamatuješ?
Padla vesla z mojich rukou,
a tys klesla v náruč mou,
cítím, v hudbu sladkozvukou
kterak se nám ňadra dmou.
Ztichnul šepot ve rákosí,
jen mé oko toužně prosí –
Pamatuješ?
A již tvoje hlava světlá
na mou hruď se chýlí níž,
jak by růže bílá zkvetla,
duše tíhly k sobě blíž
jak dvě jasné kapky rosy
pod jezem, tam u rákosí –
Pamatuješ?
Žel, ty chvíle žití jednou
srdci pouze strojí hod;
jako lekníny se zvednou
z hloubi zamyšlených vod
a zas klesnou do rákosí...
Srdce věčnou ránu nosí –
Pamatuješ?