Fialkami, kočičkami
hned se jaro přihlásí,
dočkáš se a půjdem sami,
dojati a bezhlasí.
Ani slůvko nepadne tu,
k dlani jen se vztáhne dlaň;
hleď, jak všecko raší v letu,
snivě kyne bledá stráň.
Větry dují, jezy hučí,
svěží, mlád jest každý list,
prvosenka v trávě pučí,
píseň letí z ptačích hnízd.
Přírody to stará nota,
jasy, zvuky, barev směs,
všecko volá do života,
k povzletu až do nebes,
stárnoucí že srdce musí
chápat vše a ocenit
a vsled zlíbat vlas tvůj rusý,
plný ret a říci: Žít!