Jak celou noc a dlouhou
mně o tobě se zdálo
a říci: „Myslím na tě!“
jak málo to, ach málo!
Jak v síť lapené ptáče
se moje srdce bálo,
vždyť tobě dáti život
je málo tak, ach málo!
A zase v tichou lítost
mé roztoužení tálo,
vším tys mně – a já tobě
tak málo, ach tak málo!
Pak v jásotu a plesu
mé srdce plálo, hrálo;
žel, říci: „Miluji tě!“
je málo, ach tak málo!
A jako v jednom hnízdě
dvé hrdliček by spalo,
má duše byla s tvojí –
a přec to málo – málo!