Byla panna tetovaná
kdesi v panoptiku,
jehly hrotem malovaná
od šíje až k dříku.
Císaři i papežové
na lýtkách jí pláli,
umělci i básníkové
nad ňadry se smáli.
Polo drze, polo cudně
šatičky své zvedla,
usmála se přitom svůdně,
koketně si vedla.
Podivil se z hostí jeden
a k ní pravil tiše:
„Jaký asi, krásko, eden
máte na svém břiše?“
Ale vlídná tato dáma
děla bez rozpaku:
„„Nejkrasší to panorama
nelze zjevit zraku!““