Jak v noci bezdno kaskady hvězd mizí,
tvých, básníku, v dav hluchý písní roje
se hrnou beze stop, tvé sny a boje
jak listí jsou, jež urval vichr s břízy.
V svých dumách světu stáváš se juž cizí,
a lidem příliš vysoko jsou zdroje
a skaliska, z nichž poesie tvoje
se vylévá, co křišťál jasná, ryzí.
Však nebudeš lkát proto. Přešly časy,
kdy Chatterton mřel a kdy jako stíny
se vlekli světem vyznavači krásy.
Dnes dělníkem jsi dobře jako jiný,
stup s podstavce, dnes pouze mozek zdravý
a dělná ruka otvírá chrám slávy.