Číši snů ó přihni jen, ó přihni
k zprahlým retům, vlídný bůžku noci!
Rychle skryj se jako skřítek malý
v kalich květu umdlené mé duše.
Barvou nebes, niv a šumných lesů
osvěž jí dne žárem svadlé lístky,
z květů, hvězd v ni setřásej pel zlatý,
z jasmínů a růží snes tam vůni
a jak rosu v zářných brilliantech
na dno její rozházej sny lásky.
A když ráno zbudí tebe slunce
a má duše otevře se jitru
jako velká, bájná slunečnice,
tu z ní vyleť novou zářnou písní!
Číši snů ó přihni jen, ó přihni
k zprahlým retům, vlídný bůžku noci!