V mé váse posud svítí
od tebe, drahá, kvítí.
A posud sladce, zticha
v mé sny a touhy dýchá.
Až svadne, dáš mi jiné
a to též časem zhyne.
A nové dáš zas jistě,
plát na témž bude místě.
Však od tebe vždy bude,
ať bílé jest, či rudé.
A já tak mohu sníti,
že první to vždy kvítí.
Táž kytka, jižs mi dala,
když svojím jsi mne zvala.
Vždy táž a nevadnoucí
jak láska naše vroucí.
Zázrakem beze slova
vždy obrodí se znova.
A ztajená a tichá
nám v sny a touhy dýchá.
Jíž v radosti i žale
se objímáme stále.