Lípy v květu; opojivá
vůně jejich kolem táhne,
tajůplná, sladká, snivá
rozvlnila noční vzduch;
i v mé srdce, které práhne,
balsám svého kouzla vlívá,
toužím zas po době dráhné
v oceán svých snů a tuch!
Divná vůně! V moje snění
vkrádá se jak sny o štěstí,
jako v tonů rozvlnění
tvůj, milenko, sladký hlas!
Co mi dýše? Co mi věstí?
Tklivý mír a zapomnění?
Či máš, srdce, láskou kvésti
novým jarem znovu zas?!
Vyšla luna – stříbro její
hraje v lípách v záři jasné,
ty se kloní, ty se chvějí
novou vůní tajemnou!
Tichý bol v mém srdci hasne,
mír tam jak v tvém obličeji,
když tvé oči čarokrásné
skláněly se nade mnou!