Znal věru doby lepší park ten hustý,
kdy ekypaže cestami kol hřměly,
kdy lampiony, jež se v barvách skvěly,
při hvězdách vzplál i odlehlý kout pustý.
Kdy v hudbě serenad sladkými ústy
tu ve gondolách báje lásky zněly,
při štvanicích kdy táhlé rohy pěly
a v houští zněly plaché laně šusty.
Teď starý Triton zapad’ v listí žlutém
a v zámku spuštěny jsou žalusie,
jen doupnák houká kdesi v zvuku dutém.
Jen chodec zbloudilý se tady mihne
neb hajný, jenž si oči rukou kryje
na čápů patře šik, jenž k jihu tihne.