Hor obrysy se v čistém vzduchu chvějí v jeseni,
ten průhledný se leskne kouzelněji v jeseni.
Na zahradě se modrá slíva v listí kmitá,
šer starých zdí melouny zlaté krejí v jeseni.
Juž ztichly písně ptáků, za to křídel ruchem
zní vzduch, kdy vlhká lada opouštějí v jeseni.
Na lukách asfodel svou bledou číšku zdvíhá,
v níž rosy chladné brillanty se skvějí v jeseni.
A na záhonech astry v pestrém věnci smutně
květ stříbra v slunce stříbro povznášejí v jeseni.
Vír lesklých, dlouhých pavučin se točí vzduchem,
oplítá strom, keř, ploty v hravém reji v jeseni.
Sny mladosti to s nimi lítají, sny lásky,
s bříz kadeří se zlaté lístky lejí v jeseni.
Ó dobo sladká! vášeň na dně srdce dřímá,
jen upomínky dumnou píseň pějí v jeseni.
Zpět v život s díkem obrací se vlhké oko,
a v dobu příští patří bezpečněji v jeseni.
A ret se chví: Jak těžký, plný paprsk slunce
sviť, lásko, nedej vzniknout beznaději v jeseni!