Ať s Jeronymem sedíš v skalné sluji
vesmíru bibli lidstvu předkládaje,
ať s Janem noříš v mystické se taje,
ať s Dantem se tvá křídla roztahují;
ať myšlenky tvé v písních zlatem plují,
tvá mysl s dětmi, růžemi si hraje,
ať epos proudí, drama hřmí, lká báje:
vždy miluju tě, vždy se obdivuji!
Když Jehova tvé velké srdce skládal,
tu Ithuriel s Eblisem se hádal,
déšť jisker mečů jich v tvé srdce padal.
Z nich pochodeň vzňals. Ruka tvá ji třímá
nad mořem věků! Nechť i bouře hřímá,
tvá duše celé světy obejímá!