Dívám se a dlouho hledím
v snivou tvoji tvář,
tak se v oko družky dívá,
co zní jeho píseň snivá,
holub samotář.
Hruboskalských skal host šedý
mně se jeden mih’,
přeletem v mou plachou chůzi,
na zpěv jeho zmlkli druzí
v skalách, v haluzích.
Tenkrát chtěl jsem být tím ptákem,
doupňákem skal těch!
Všecko bych vyzpíval tobě,
na sirém co mládí hrobě
kvete po letech;
tobě v sladkých snech! –