Dnes prší zase – tuším den juž pátý;
ty nad svou prací a já nad knihami
v své jizbě útulné, tak žijem sami,
jak větrem v jeden kout dva listy sváty.
Jen časem v sny mé kmitne vlas tvůj zlatý
neb s retů nápěv zazvučí ti známý,
jak včelka bzučíc mezi květinami
si hledá skryt, když obzor bouří vzňatý.
A kdyby slunce více nezasvitlo,
věř, ani nedivil bych se juž tomu,
v mé nitro z tvojich očí lepší slítlo.
V něm cítím duši svou jak jabloň kvésti;
a v noci v zraku více mám slz štěstí
než deštných kapek v listí starých stromů.