Co tu slzí takým deštěm skane!
Je-li pravda slovo básníkovo,
že vždy každá slza něco smyje,
pak déšť nejkrasší jest poesie.
Slzy deštné chladící jsou, lidské
žhavě pálící však nad olovo,
by se vyrovnaly, dál se žije,
ať jsou slzy bez viny či s vinou,
vždy jich množství zbude gigantické.
Slza slze drží rovnováhu,
posléz obě v jedno moře splynou,
slzí lidských žár chce nebes vláhu,
proto se tak bez ustání řinou:
proto slzí tolik s nebe v lidské slzy skane.