Bolest všech, kdo ztratili,
co jim nejmilejší,
nesu od tvé mohyly
v života vír zdejší.
Sama přišla krutá, zlá
ke mně na tvém hrobě,
nemohla jí bolest má
ubránit se v mdlobě.
Však má s cizí smíšená
menší se mi zdála,
jak jen bolu ozvěna,
pak již bolest malá.
A já cítil, před námi
co trpěli jiní,
světlem bývá mlhami,
chládkem čelo stíní.
Svatým mostem soucitu
vrátíme se k žití,
odpustíme blankytu,
že tak jasně svítí.