Bublino! Z jaké hloubky jdeš?
Ó rychle zpátky, zpátky spěš!
Paprsku! S jaké výše sem?
Zpět rychle, než tě zhltí zem.
Květino! Odkud z říše vil?
Líp, kdybych tebe nespatřil!
Motýle! Proč tak v slunci pláš?
Zpět, než si křídla potrháš!
Světluško! Co chce mdlý tvůj třpyt?
Ó zhasni dřív, než vzplá tvůj svit!
Myšlénko! Kam tvůj ostrý šíp?
Ó věř, tě nepojmout, je líp!
Ó duše, duše, co tu chceš?
Zde zmar a stín – ó zpátky spěš!
Tak odevšad to v sluch mi zní,
jak stálá píseň pohřební.
A přec to musí vzletět, plát,
hrát v slunci, zpívat a se smát.
A přec to musí žíti dál,
by veliký zbyl po tom žal,
by v srdce hlouběj vryl se hloh,
by někdo pro to plakat moh’!