Když pak o samotě byli, Doňa Jimena tak kvílí: Jak to možná, vám, že, pane, jejž se každý bojí v boji,
pohana se taká stane, proti vám že dva tu stojí, zhanobí vás, nepřátel co se nezdařilo roji?
Jen si rozmyslete sám, bez otce jsem k vůli vám, pro tu vaši žízeň pomsty tenkrát byla, je dnes klam?
Na své dcery pomyslete, které jsem vám porodila, vydlužil jste si je někde, či já si je vypůjčila?
Uvaž rozum to i cit, ztrestejte ty chlapce, smělý, kteří odvahu tu měli, dokažte jim, že jste Cid!
Vytáčky ti najdou sobě, pro svou mrzkou zbabělost, cit když pro krev svou nemáte, mějte stud! Já řekla dost.
Elviro, pusť meč můj, prosím odejdi i Doňa Sol, nedržte tak ruce moje, Jimeno, můj nejitř bol!
Zbořte hráze hněvu mému, ať se rozlije již kol! Jako stud mne dusí zle, przní všecky činy mé.
Dcerám mým se mohlo stát falešných to od hrabat? Milovaným dcerám mým od psů těchto taký šprým?
Psové vy, já dobrovolně za ženy vám dcery dal, nádherných co šatů, darů každý z vás z mé ruky vzal.
Největší skvost, dva své meče, věnem jsem vám odevzdal. Dva tisíce maravedů záslib ten mne tenkrát stál,
od Arabů řetězy, každý jako slunce plál, které po vyslancích svojích z Persie mi poslal král;
bělouše jsem dal vám hřebce k službě, krásných kobyl čest, z Courtraye plášť, který hebce sobolinou protkán jest.
To mám za důvěru svoji, to mám od vás, hrabata? Ztýrané zpět pošlete je, to má být má odplata?
Obnažená bílá těla, ruce pevně upoutané, kadeř vlasů zdivočelá, z těla krev jim hustě kane.
U svatého Rybáře, který v církvi naší vládne, v Cardeně chci přísahat, pomstít vaše dílo zrádné.
V Carrionu, ve Fromestě, v žádné vsi a žádném městě panství vašich, v Torquemadě pomstím se již vaší zradě,
nesmí ve Valenzuele zůstat jedno hnízdo celé, kde by kámen na kameni zůstal při mém pustošení.
Svědky dva mám, nebe věz! Antolinez, Pelaez! Hanbu tu mi odpykáte, kdo mne uzří, ten se třes,
s rodem celým, v zášti svaté na svém právu stojím pevně, potrestám vás všecky hněvně. Slídičů však má král dosti,
lapiti vás v síť a léč, plné právo až mi získá, teprv spočine můj meč!“ V Burgos jel, kde sídlil král,
při svou by mu odevzdal.
Cookies on Poetry Cove