To malé, nepatrné, řeknete,
a přec v tom všecko jest – boj o život.
Jak parkem kráčel jsem dnes v poledne,
dvě děvčátka – na těle jeden cár –
mi v cestu stoupla. – „Pane, kupte sirky!“
– Zač? – „Za dva prosím!“ Sáhnu do kapsy,
však pětník jen jsem našel. Těžká rada!
– Zde rozdělte se! První skočila
jak tigřice. „Tři krejcary jsou moje,
a tvoje dva, já první nabídla
jsem zboží své.“ – „Ne,“ odvětila druhá,
„mé sirky tak jsou dobré jako tvoje,
tři patří mně!“ – „Ne, mně!“ A v minutě
o pětník rvaly se ty malé děti,
a bily se, za vlasy tahaly
jak dračice... To staré lidské záští
v jich očích vzpjalo se a divě blesklo,
a řvalo, chvělo se tu... Jejich boj
byl snadno skončen druhým pětníkem,
však stopa jeho zbyla v duši mojí.
Zisk, všady zisk a boj a věčný boj!