To známá je rada přec: Na jednu mysliti věc,
když nelze v noci spáti;
na jeden patřiti bod, na strop nebo pelesti hrot
a do sta počítati.
Jak dítě dělám to zas, však líně vleče se čas
a nechce v cval se dáti;
v bod jeden upřen je zrak. – V můj život, ztracený tak,
mír juž se nenavrátí.
Zas do sta počítám též, stá zrada, stý klam, stá lež,
nic platno, nelze spáti...
A zítra, den fádní zas, táž zrada, táž faleš v týž čas,
ó ty se jistě vrátí!