Divadlo mít v dálce kdesi idealné
bez místa a doby! – Sen to bláznivý!
Drama žádá nejdřív příkré protivy,
dunící krok děje, posy triumfálné.
Flétna bukolická ve své písni žalné
mlkne, ořům vášně vlavé do hřívy
když hřmí blýskavice, ručej pěnivý
když se střemhlav tříští v katastrofě valné.
To jsou theorie známé z poetiky.
A přec v hlavě pěvce mnohá scéna straší,
„divadlo buď v křesle“ nebo „na svobodě“.
A již pero jeho staré stíny plaší,
vidí snů svých obry, žití trpaslíky
duhou poesie spjaty v jedné shodě.