Mou duší láska často táhla,
však nezasáhla do hlubin;
spíš přechodů to změna náhlá,
tu polosvětlo, polostín;
když přišla však ta velká, pravá,
ve snění hravá, však bouř dravá,
měl v srdci jsem tříšť zřícenin.
Co zbylo z oblaků hry luzné,
tu paprsků změť zářící,
ty akkordy, ty zvuky různé,
těch polostínů směsici
jsem sebral a zde vám je dávám
ku srdcím jedněm, druhým k hlavám
ve prostých písní kytici.