Co zbývá nám? Vše vavříny jsou sžaty,
jen ku zívání jsou dnes epopeje,
o lásce veršům se i mládež směje,
a drama blátem smýká svoje šaty.
Svět jinak nyní léčí svoje ztráty,
ten pije a ten skrblí a ten kleje,
a básník ztratil ten prut čaroděje,
jímž davy v sochy měnil v úžas jaty.
Kdo poslouchá, když pěješ? Sladká hříčka
jsou světu verše – však jich píseň tklivá,
ó věřme jí – tam lidstva mladost žije!
Tam triumfalně ono jaro zpívá,
jež ztratil svět, kde všecka poesie
se do dívčího skryla pantoflíčka.