Ó vím to, hrob jest bez soucitu;
a vždycky s vetší bolestí
vstříc tobě ve tvých slzí kmitu
zas kyne staré neštěstí.
To studna bez dna, taj bez klíče,
jenž nepřiláká útěchu;
a fialky a petrklíče
tam zkvetou jarem k výsměchu.
On ve všem mate jen a šálí.
Však víc než těcha nebeská
ta láska, již jsme mrtvým přáli,
z tmy jeho děsné probleská.