Víc nechci být než v řadě voják prostý,
jenž bojoval, však hrdě nesl hlavu
a za největší považoval slávu,
dát v oběť s krví svou své duše skvosty.
Vem palmu jiný s lauru letorosty,
nechť jinému zní jásavý křik davu,
mně stačí nad změť bouřlivého splavu,
jímž všednost hřmí, klást kráse v srdce mosty.
Vím, čas vše smele v neúprosné strži
a z bouřných slapů zbude perlí trocha,
jež v trávě na chvíli se chví a drží,
však ohněm vzplá, když slunce k ní se skloní,
a lepší nežli laur a nežli socha
jest verš, jenž po letech kdes v srdci zvoní.