To není v písmě, však se mohlo stát,
mdlý stářím již a láskou unaven
na loži Šalomon, ať noc či den,
se svíjel, neschopen bdít nebo spát.
Dva fantomy tu u paláce vrat
se potkaly a zkad zněl krále sten,
se po schodišti nesly jako sen,
až stály před ním, jenž chtěl umřít rád.
Děl první: Já jsem Rozkoš z těch žen všech,
jež miloval jsi v mládí silných dnech...
Děl druhý: Lásky Hořkost jsem a Vzdech.
Kdo z nás byl větší? Pravda kdo? Kdo lež?
Než sám se o tom, prachu, rozhodneš,
Smrt místo nás stát vedle nalezneš.