Vše mohlo jiné býti žití luhem,
já nemusil tak vždy se o chléb rváti,
já s odkrytou moh’ skrání hrdě státi,
ne medvěd tančit s povinnosti kruhem.
Za stejný žold ve boji o čest tuhém
jsem vracet rány moh’, ne přijímati,
a stejně moh’ jsem jako jiní svatí
jíst na pluhu a ne být spřežen s pluhem.
Však stalo se. Co platno nyní reptat?
Já mohl jak ti chytří, dřív se zeptat,
co dát můž’ život a ne brát vše šmahem.
Svou práci moh’ jsem desetkrát víc cenit
a podle větru stokrát prapor měnit:
Teď šachmat osudu jsem jedním tahem.