Šel krajem poutník jedenkrát
a všady zřel jen kostru, hnát.
Tu na stráni, tam na poli,
děl: „To je smrti údolí!“
Byl tenkrát ještě příliš mlád.
A minul dlouhých roků chvat,
zas viděl poutník hnát a hnát,
se neodvrátil v nevoli,
„Svět celý smrti údolí!“
děl – „již to věřím rád“.