ÚČTY.

V mou jizbu vešel Duch a za mou židlí stanul, tvar jeho splýval v tmě, však jeho dech jsem cítil, jak horké olovo na šíji moji kanul a jako ostrý mráz přes záda má se řítil.

Co skloněn nad práci, dnes marnou, marnou zítra, jsem klamal sebe jen teď zvukem slov a rytmy, on tiše za mnou stál jak zlé svědomí nitra, jež jako černá věž se noří v letní přítmí.

A čekal poklidný... Já uzavíral sloku, pak zavřel knihu snů a výčitek a trudů, a neměl odvahy se obrátit a v oku mu celý seznam číst svých zápasů a bludů.

Tu hlasem sípavým jak vichr v suchém listí on pravil: „Dosti již těch rozmarných je hříček!“ – A při tom byl jak sup, jenž slídí po kořisti, a v slunce dívá se bez přivření svých víček.

„...Čas nastal účtovat. Co z radostí a bolů ti v duši vykvetlo, co z přátelství a lásky, hoď misky do jedné a súčtujem to spolu. Své hoď tam úsměvy, já hodím tam tvé vrásky.

Ty vrhneš radost tam, vím, každé tvůrčí chvíle, i rozkoš prchavou z žen krásných objímání, já vrhnu marný vzdor, jenž drak ti sedí v týle, a hořkost požitku a srdce krev, pot skrání.

Ty vrhneš slávu tam jak pampelišky pýří, já hodím hlupců smích v ty nenasytné váhy, ty orlí křídlo dáš, já přidám netopýří, – a v posled budeš stát bez obrany a nahý...“

A já se zamlčel. Nic nemohl jsem říci, nic na svou omluvu, nic na své vykoupení, já viděl váhu svou tak bídně klesající, a slyšel v duchu již trub soudu hlaholení.

Neb každá radost má, ta nejčistší, ta ryzí, a každý úspěch můj, nechť krví znamenaný, a každý k dobru vzlet jak vloček sněhu mizí; já neviděl svůj květ, já viděl jen své rány.

On smál se vítězně, on šlapal mé sny krásy, byl jako Anubis, jak Démon zlý a šakal, škleb jeho vítězný zněl přes prostor a v časy, neb on se smáti moh, kde já jsem hořce plakal.

Tu v boji posledním jsem dechl jedno jméno (Bůh jistě při mně stál v té despotické chvíli!), Tvé jméno, lásko má! – Hle, sotva vysloveno, již váha mojich běd se zvolna dolů chýlí.

A hvězdy veliké v mou tmavou jizbu zřely, a já se obrátil a strhal mátoh sítě, za drahé jméno to, jež má můj život celý, já vstal jsem vykoupen. Duch zmizel okamžitě.