Ublížilas, lásko, ublížila
srdci mému, jež ti všecko dalo;
dobrý Bože, kde jest jenom síla,
bolu tolik jest a síly málo.
Po horách jsem chodil celé noci,
hledal bylinu, jež všecko hojí,
jež by mohla tu palčivost zmoci,
která pálí, lásko, z ruky tvojí!
Řek jsem přešel, že jich nespočítám,
nenašel jsem nikde ono kvítí,
pracně prsty zlaté klasy chytám,
zázračný květ nelze zachytiti.
Tak s tou ranou musím jít až k hrobu,
neb ji zaceliti, malá síla...
pták jsem, z dlaně osudu žal zobu,
ublížila’s, lásko – ublížila...