Jdou dni a roky, jedna řeka kalná,
v nich každou vteřinou já atom žiji,
tu v kráse sluním se, tam v poesii,
jak všední vřavy cesta dá to palná.
Zisk malý z všeho, mnohá ztráta žalná,
a mnohé klubko ještěrů a zmijí,
však jako přeludy mi všecko míjí,
když tvoje tvář mi kyne triumfálná.
Ty’s pro věk z bronzu nesmrtnosti ulit,
zříš v moje pochyby a moje půtky
tou gigantickou nezměněnou maskou,
zříš v malé triumfy mé, velké půtky,
a dovolíš, bych moh’ se k tobě tulit
tím, jediné co nezklame zde – láskou.