Já v duši celé lidstvo nosil,
vír jeho tužeb, muk a snů,
v dne práci, v bdění noci prosil
zřít záblesk jeho lepších dnů.
Zda marně? – Nevím. Přišlo žití
a den i noc mne slyší lkát:
jen jedné duši štěstím býti
a v smrti ruce sepnu rád!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.