Ty okamžiky, po tvém boku
kdy moh’ jsem sedět sám a tich,
a čísti štěstí báj v tvém oku,
vždy budou živy ve snách mých.
Kdy moh’ jsem držeti tvé vděky
ve chvějící se dlani své,
jak ostrovy čnít budou z řeky,
jež v tříšti proudů dunivé
jsou Hesperidek rovny sadu,
kde zpívá pták a voní květ,
kam slunce velké od západu
svou září šlehne – naposled!